JAK TO VŠECHNO ZAČALO ANEB JAK BADMINTON NA SVĚT V KRÁLOVĚ DVOŘE PŘIŠEL
Chceme-li znát odpověď, musíme si připomenout nejdříve velmi dobru činnost Svazu mládeže MECHANIKA Králodvorských železáren. Základní organizace docilovala vysoké úrovně a pod vedením dvojice Suchý-Huml připravovala pro své členy především zajímavý sportovní program. Mezi věcné ceny pro jeden z turnajů byly zařazeny badmintonové rakety. A vznikla myšlenka – co udělat také turnaj v badmintonu. TO SE PSAL ČERVENEC 1968. V té době nikdo z organizátorů i přihlášených neměl ani potuchu o systému badmintonu. základní rozměry hřiště byly převzaty z propagačního letáku rekreačního badmintonu a ostatní obstarala fantazie a dohoda účastníků prvního turnaje.
Hrálo se venku u tělocvičny školy v Počaplech za svěžího větříku. Podávalo se jako v tenise ze základní lajny a hráči konstatovali, že je na hranicích možností vrátit zpět badmintonový míček z těžkou gumovou čepičkou. První čára za sítí ohraničovala prostor v němž se nesmí hrát s raketou nad hlavou. Síť tehdy představovala prádelní šňůra. Bylo ještě mnoho herních specialit, které však neměly vliv na urputnost bojů a nadšení účastníků turnaje, kterými byli: Antonín Fuxa, Josef Huml, Miroslav Matejsek, Pavel Marx, František Prošek, Pavel Prošek a Antonín Suchý.Finalové pořadí: 1. Suchý, 2. Marx, 3. Prošek P., 4. Prošek Fr.
Po tomto turnaji došlo k mnoha vyzývacím odvetným zápasům. Hrálo se s určitými technickými vylepšeními – prádelní šňůru nahradila ručně pletená sít od p. Marcína, čáry vyryté klackem zvýraznilo přinesené vápno aj. A tak na škváropísečném hřišti byla zaseta myšlenka o konkrétním zjištění, co vlastně badminton je. Rozvojovou práci podnítil a dále vedl Tonda Suchý. Navázal kontakt s orgány ČSTV, získal základní studijní materiály a absolvoval trenérský kurz. Protože byla nutná pro další činnost tělocvična, uzavřel dohodu o spolupráci mezi Svazem mládeže MECHANIKY, základní školou Počaply a tamním Pionýrem. Byl vytvořen pionýrský sportovní kroužek 12 děvčat a prvního oficielního tréninku 22. listopadu 1968 se zúčastnily: Čechová, Černovská, Chrobáková, Jabůrková, Krobová, Nataša Merhautová, Hana Merhautová, Miškolciová a Svobodová.
Činnost kroužku umožnila vstup do tělocvičny i mládežníkům a ti nejvytrvalejší ze svazáckých turnajů se zde začali pravidelně scházet a seznamovat s badmintonem ve sportovním provedení. Vedle sportovní činnosti však ve škole pomáhali i skládat koks, zrekonstruovali osvětlení tělocvičny, zajišťovali údržbu na školním zařízení apod.. Vše bylo podloženo i velmi dobrým kontaktem s vedením počapelské školy a školníkovou pani Bungovou.
Zde končí první rozvojové období badmintonu, pro Králův Dvůr ještě neznámý pojem. V té době měl sportovní badminton za sebou v Československu již první desetiletí.
VSTUPUJEME DO SPORTOVNÍHO KOLEKTIVU S ČÍSLEM 13
Oficielní dopisy a jednání předcházely okamžiku, kdy byli na jednání výboru TJ Králodvorské železárny přizváni zástupci mládežnického badmintonového kolektivu. Po vzájemné konfrontaci a zaručujících prohlášení bylo rozhodnuto – výbor TJ KŽ souhlasí s ustavením třináctého samostatného oddílu. Tím začal časový registr zaznamenávat první dny působení nejmladšího oddílu v Králově Dvoře.
Přijetí do kolektivu ČSTV sebou přineslo zároveň větší nároky na poznávání sportovněbadmintonových skutečností, než požadovalo předcházející pouze zájmové vyplňování volného času. Odpovědnější tréninková příprava, samostatné organizování činnosti, plnění úkolů v rámci TJ KŽ a následně vstup do soutěžního badmintonu. Výcvik se prováděl za polozavřenými dveřmi a současně se získávaly i potřebné kontakty a začal se formovat základní kolektiv, který se všemu potřebnému podřídil.
První sportovní křest a v dané situaci možno nazvat“předhození“ veřejnosti prodělaly žákyně na turnaji v Plzni. Podávání míčku soupeřkám se během dne naše hráčky naučily perfektně.
Druhou historickou epizodou bylo první utkání družstva dospělých v mistrovské soutěži plzeňské oblasti. Ve složení Huml, Depta, Kříž a Suchý odjeli tito odvážlivci (ženy si netroufly) na svůj první oficielní start do Plzně na Sokol Doubravka. Drželi se zásady nějak se začít musí, ale jen do chvíle, kdy stanuli před tělocvičnou v Doubravce. V tom okamžiku nastala první fáze boje – jít hrát, nebo jít za rozumnější zábavou? Rozhodlo se jít do boje sportovního, který měl však ještě mezifázi. Dostat se na výše umístěné okno a zjistit, jak v tělocvině provádí soupeři hru zvanou badminton. Kdy se všichni u okna vystřídali, zvítězila odvaha postavit se proti soupeři přímo na kurtu. Historický den měl datum 25.10.1969. I když si body připsal soupeř, jednotlivé zápasy nedopadly nejhůře a na zpáteční cestě bylo dost optimismu pro další sportování . Tento fakt se potvrdil již během první sezony.
K mužům se přidaly i ženy a kompletní smíšené družstvo začalo poznávat Západočeský kraj, kam byl oddíl územně přidělen. Cestovalo se vlakem, hledaly se tělocvičny soupeřů, spalo se na ubytovnách a vznikaly tak neopakovatelné příhody, na které se často vzpomínalo. Souběžně s činností kategorie dospělých se začaly vytvářet základy systematické práce s mládeží.
Po tříletém záběhovém období se začali hráči a hráčky prosazovat na mnoha turnajích a mistrovských soutěžích. Králodvorský badminton šel rychle nahoru přesto, že byl k dispozici pouze jeden kurt ve škole v Počaplech a následně jeden v Sokolovně s min. treninkovým časem. Bylo to především ctižádostivým a odpovědným přístupem k přípravě. Žactvo a dorost dosahovali úspěchy až na úrovni ČSR, zpočátku především v jednotlivcích. Vyrovnanost družstva dospělých zase přinesla doposud historický postup do II. Ligy, Jména Klofátová, Suchá, Merhautová Nataša, Trejbal, Suchý, Depta, Matejsek a Vejdovský se postarala o dvě sezony druholigové příslušnosti. Družstva z ČSR tak poznávala naši jednokurtovou Sokolovnu s velmi „oblíbenou“ traverzou pod stropem.
Postupem času získával oddíl ústřední postavení v kolektivu TJ KŽ i na okrese. Od výboru TJ měl velmi dobrou ekonomickou podporu i zázemí pro činnost, což se dá v souhrnu vyjádřit faktem, že pro zlepšení hracích podmínek byla v Sokolovně odstraněna velmi ochraňovaná traverze a zrekonstruována podlaha. Stále však ještě byla využívána tělocvična ZŠ Počaply, a protože oddíl měl všechny věkové kategorie, byla jednotlivá družstva rozdělena pro tréninky na jednom kurtu v pondělí, úterý, středu, čtvrtek a v sobotu.
Z těchto podmínek pak postupně vycházela jména, se kterými museli soupeři počítat až na republikové úrovni – Merhautová Eva, Štádlerová, Meruňkova, Lisá, Vrána ml., Eliášová, Souček. Velký rozsah tréninkových dnů zajišťovali pod metodickým vedením hlavního trenéra Antonína Suchého především Nataša Merhautová, Depta. Švihla, Vimr.
S prostorem zápolil oddíl i při vznikajícím zájmu o Memoriál Pavla Proška. A tak se několik ročníků hrálo i v bývalém kulturním době KŽ, pronajmutých halách v Hořovicích a v Berouně. Svátkem se pro oddíl badmintonu (a zároveň i pro košíkovou a odbíjenou) stal 7. listopad 1986, kdy byla slavnostně otevřena nová hala TJ KŽ – BIOS. Čtyřkurtový prostor umožnil pořádání řady turnajů, které byly sportovně i ekonomicky efektivní. Zároveň však podstatně změnil i systém tréninku a zvýšila se náročnost jejich přípravy. Hlavní výhodou bylo obohacení podílu herních nácviků. Podstatně narostla členská základna mladých. Rozšíření tréninkových možností přispělo i k vytvoření dosud nejsilnějšího mládežnického družstva ve složení: Eliášková, Klierová, Souček, Bílý a T. Bára.
Bohužel se však po roce 1992 postupně dostavovalo období, které je problematické snad ve všech sportech – přechody ze ZŠ na střední a vyšší školy, učiliště a následně do zaměstnání vč. stěhování. Následovaly i odchody starších hráčů. Doznívala i velmi dobrá spolupráce s rodiči, kteří se podíleli na zajišťování akcí především žactva. V soutěži družstev zůstalo pouze družstvo dospělých doplněné dorostem. Mládež startovala pouze v soutěžích jednotlivců.
Dalším mezníkem v historii oddílu se stal rok 1995. Z finančních důvodů pronajal v roce 1995 Sokol Králův Dvůr, který obnovil po roce 1989 svoji činnost, halu BIOS firmě HORNSCHUCH. Z velmi pěkné haly se tak stal distribuční sklad tapet. Pro oddíl se stalo záchranou k zachování odpovídající činnosti otevření velké školní tělocvičny v ZŠ Králův Dvůr, kde s pochopením města i školy bylo možno nalajnovat 5 kurtů a zahájit i pravidelné tréninky. A zde začíná 1. září 1995 dosud poslední kapitola v čtyřicetileté historii oddílu.Protože bylo nutno vytvořit novou žákovskou základnu, provedl oddíl velkou náborovou akci v kategorii od 4. tříd. Nově získané žactvo se pomalu začalo seznamovat s taji badmintonu. Na jejich přípravě se vedle aktivní Aleny Balenčinové podíleli i další kmenoví členové oddílu a hráči zároveň Jirka Kulhavý a Petr Krásný (v posledních letech se připojila i jeho novomanželka Zuzka) a podle možností Martina Vacková. Diky prostoru, který měl oddíl novém působení k dispozici, začal pro Středočeský badmintonový svaz postupně pořádat turnaje a tím si zajistil finanční prostředky pro činnost. V úvodním náboru byla řada talentovaných dětí. Tím, že začaly trénovat již v ranném věku, měly dost času se dobře uplatňovat v žákovské kategorii Ale jak je již tradicí, řada z nich opět vydržela do dorosteneckého věku a aktivní činnosti ukončila. Výkonnostně zbyla pouze jedna. I když drobná, ale šikovná a svojí pílí se brzy stala nejlepší ze všech dětí. V žactvu získala zkušenosti již na republikových turnajích a v dorostu již patřila mezi nejlepší. Byla zařazena do dorostenecké reprezentace a na mezinárodních turnajích se prosazuje i v juniorech. Nyní hraje I. Ligu za Brno, kde studuje. Martina Vacková v současné době nejúspěšnější hráčka oddílu za 40. let. I další mládež, kterou nyní oddíl má, dosahuje celkem dobrá umístění na vyšších turnajích, př. Lucka Krejčová. Snad alespoň z této generace někdo doplní družstvo dospělých. Již několik sezon je závislé na hostujících hráčích. I přes problémy se sestavami se celá léta drželo v krajské soutěži. V posledním roce se však družstvu nedařilo, spadlo do nižší soutěže a věkový průměr stoupá. V současné době je velice těžké udržet činnost oddílu, neboť každý upřednostňuje svoji práci a rodinu před prací ve sportu.
Do budoucna a dalších historických mezníků potřebuje králodvorksý badminton hodně vlastních hráčů a hráček a hlavně funkcionářů, kteří budou mít zájem pro oddíl něco udělat a obětovat svůj volný čas ve prospěch sportovního kolektivu. I když máme dobré zázemí prostřednictvím mateřského Sokola Králův Dvůr a města, bez organizačních nadšenců, jakými byl Tonda Suchý a v posledních letech je Alena Balenčinová, by oddíl nyní neslavil 40. let založení.
Doufejme, že současná mládež nám opět zanechá nějaké talenty. Velké ambice vládáme do naší nejlepší hráčky Martiny Vackové s tím, že po ukončení vysoké školy převezme na svoje bedra řízení oddílu a zajistí jeho další úspěšná léta činnosti i sportovních výsledků.
PAVEL PROŠEK
Začátek a konec – realita, která se týká téměř všeho. Knihy, cesty, sportovního utkání. Vždy stojíme na startovní čáře, abychom očekávali průběh, který můžeme ovlivnit sami, nebo je mocnější osud. A následuje hodnocení. Stejný průběh má i lidský život. Někdy se však člověk k hodnocení nedostane. Nestihne to. Životní úsečka se předčasně zkrátí a bez varování opustí kamarády, aniž stačí říci – ahoj, mějte se, odcházím.
Pavel Prošek, hráč, který stál u zrodu oddílu. Chvilka nepozornosti, nevhodné bezpečnostní zařízení, zoufalý pád z jeřábu a tma. Život mladého člověka, který si své ideály teprve budoval, skončil dříve, než ho mohl poznat v plném rozsahu. Pavel hrával nejraději čtyřhry. Proto se oddíl rozhodl vytvořit tradici, kterou chceme svému spoluhráči poděkovat za jeho příspěvek k historii badmintonu.
„MEMORIÁL PAVLA PROŠKA“
Turnaj, který má letos již 35. ročník a je nedílnou součástí sportovních kalendářů badmintonových oddílů. Stal se velmi populárním a zároveň i místem k přátelským setkáním hráčů a hráček z celé republiky.
Pavle, VZPOMÍNÁME.
